Moc věcí nevlastním. Žiju v podnájmu a nebojím se zlodějů, protože jediná hodnotná věc v mém bytě kromě fotek je můj iPhone a Mac a ty v bytě většinou nenechávám. Místo abych ztrácel každý den čas parkováním nebo hledáním auta, kombinuji MHD a Liftago. A když jednou za měsíc auto potřebuju, nějaké si půjčím. Tyto řádky napsal pro Forbes v roce 2020 si CEO Liftaga Ondřej Krátký. Jak řídí firmu? Na jakých principech staví? O tom je celá tato epizoda.

Přečtěte si celý podcast jako rozhovor:

Ivana Karhanová: Dobrý den, vítejte ve studiu.

Ondřej Krátký: Dobrý den.

Ivana Karhanová: Stále nic nevlastníte?

Ondřej Krátký: Možná pár věcí přibylo,ale ty základní principy zůstávají.

Ivana Karhanová: Co vás k tomu vede?

Ondřej Krátký: Já mám rád svobodu a chci uchovávat si takovou osobní flexibilitu. A občas mám pocit, že tyhle dlouhodobé závazky kromě těch osobních znamenají, že člověk tu flexibilitu ztrácí a že se orientuje ne podle toho, co je pro něj dobré, ale čím je limitovaný.

Ivana Karhanová: Připadá mi, že zároveň popisujete i Liftago?

Ondřej Krátký: Vlastně jo. Je to asi způsob, jakým se snažíme budovat firmu. Aby byla pořád flexibilní a dokázala reagovat na různé situace a budoucí výzvy.

‍Ivana Karhanová: Když byste měl popsat hlavní hodnoty Liftaga, co by to bylo?

Ondřej Krátký: To by bylo dobré se zeptat spíš lidí v týmu, ale já si myslím, že vždy, když jsme se ptali, tak se shodovali na pár věcech. My to nemáme nikde napsané na zdi, ale řekněme, že je to férovost, otevřenost, flexibilita a snaha hledat řešení. To jsou základní věci, které jsou silné pro všechny.

Ivana Karhanová: Kromě toho, že nic nevlastníte, jste také jednou řekl, že otevírání dat podle vás nese víc benefitů než negativ. Přesto je zatím na trhu málo firem, které by poskytovaly veřejně data. Proč to podle vás ty ostatní nedělají?

Ondřej Krátký: Abych nepůsobil, že jsme nějací Mirkové Dušínové. Prostě když to dávalo smysl, tak jsme ta data poskytli. Ono to občas je z pohledu té firmy náročné, protože musí obětovat nějakou kapacitu, aby se o ta data postarala, aby byly anonymní, aby je nějak spravovala nebo aby komunikovala s těmi lidmi, kteří je zpracovávají. Takže ono to není jednoduché a taky to něco stojí. Takže dávat to zadarmo je těžké. Myslím, že částečně na vině toho, proč to není masový fenomén, je to, že ty strany, které je potřebují, ať už je to stát nebo další organizace, si to často neuvědomují. A možná kdyby vytvořily lepší podhoubí pro to, aby bylo pro firmy jednodušší data sdílet, tak by toho bylo víc.

Ivana Karhanová: Pojďme uvést pár příkladů, která data jste sdíleli a co se s nimi dělo. Pro inspiraci.

Ondřej Krátký: Tak pro inspiraci jsme dávali data Magistrátu města Brna, který se snažil monitorovat dopady na dopravní situaci taxi služby versus jiné módy dopravy. V Praze jsme několikrát dávali přístup samosprávám, aby mohly oslovit řidiče a zeptat se přímo celé báze řidičů nebo jsme dávali data z provozu, ať už státním organizacím nebo třeba IPRU (Institut rozvoje Prahy, pozn. red.), kterému jsme dávali data o zátěži taxi dopravy a porovnávali jsme je díky IPRU i se zátěží balíkové dopravy. A to byl zárodek toho, co děláme dnes v logistice. Takže těch situací byly podle mě desítky.

Ivana Karhanová: Bránil se třeba někdo z firmy, že vlastně tahle data byste asi neměli dávat ven? Že to k ničemu není a že to může někdo zneužít? Že na vás budou blbě koukat, když řeknete jak to děláte?

Ondřej Krátký: Spíš musím kolikrát bránit já, aby jsme zase nerozdávali všecko. Důležitá je hlavně bezpečnost, aby se nás nikdo nebál, že dáváme jeho data. A potom jsem spíš musel kolikrát ostatní blokovat, aby nedávali příliš mnoho času na úkor té práce. Tím, že je prostě baví spolupracovat s akademií nebo s dalšími organizacemi jako jsou Czechitas, tak je třeba to řídit ve vztahu k ostatním prioritám firmy. Já si myslím, že až budeme větší, tak to můžeme dělat v daleko větší míře.

Ivana Karhanová: Když odmyslíme řidiče, jak velké je vůbec Liftago?

Ondřej Krátký: Záleží, zda to člověk bere ze strany hodnoty nebo počtu transakcí.

Ivana Karhanová: Lidí třeba.

Ondřej Krátký: My udržujeme počet členů toho týmu někde mezi padesátkou a šedesátkou. Je to kombinace fulltimistů, externistů, zkrátka všeho. A je to takový sympatický počet. Do budoucna bych byl rád, abychom spíš automatizovali provoz, než nabírali hordu dalších. A když, tak spíš do pozic s přidanou hodnotou, ať už inženýringu, strategického vedení a podobně.

Ivana Karhanová: Chápu, že v týmu padesáti šedesáti lidí, interních nebo členů core týmu, se dá udržovat firemní kultura a rolovat postupně dál do firmy. Jak se vám pak ale daří ty hodnoty  rolovat i mezi řidiče? To jsou předpokládám všechno ičaři.

Ondřej Krátký: Právě to je vtipný. Když se bavím s šéfy firem, které jsou řádově větší než Liftago, tak si máme co říct. Právě proto, že tam je komunita těch řidičů a kurýrů a všech, kteří jsou hodně impaktovaný tím, co děláme nebo co plánujeme. Takže za mě je to spíš o tom, že ty hodnoty nesmějí být jenom interní a musí být celkem synchronizovaný s tím, co ta firma na trhu dělá a nemůže si myslet, že za zavřenými dveřmi něco udělá a směrem ven to bude jinak, že to bude marketing. Myslím, že právě ta férovost, jak jsem zmiňoval na začátku nebo ta transparence, tak to je to, co nám funguje i směrem ke komunitě řidičů. My prostě víme, že nemůžeme dělat na trhu věci, které by byly na úkor řidičů. Proto Liftago nikdy neporušovalo pravidla, který se na trhu ohýbaly jedna radost, protože vždycky za to mohli vlastně řidiči, ne ta platforma. Proto jsme vždy měli licencované řidiče. Nemohli jsme dovolit, aby tam byl někdo nelicencovaný, protože my bychom se z toho vyvlíkli, ale řidiči ne. A to je jenom jeden z příkladů toho, jak by se Liftago mělo chovat nejen interně vůči svému týmu, ale i vůči řidičům.

Ivana Karhanová: Já jsem četla, že řidiči by dokonce měli znát hospodářské výsledky firmy. Jak je pak komunikujete k těm řidičům? Netuším, kolik jich máte ale předpokládám, že to budou velká čísla.

Ondřej Krátký: Tak my moc nerozlišujeme mezi tím, co posíláme zákazníkům a co do médií a co řidičům. Respektive samozřejmě mají nějakou specifickou komunikaci ohledně tréninků, nových funkcionalit a podobně. Ale my vlastně očekáváme, že řidiči, kteří se zajímají o firemní výsledky, zároveň používají službu jako pasažéři a tím pádem jim chodí roční zhodnocení. A samozřejmě mají přístup do médií. My jsme velmi otevření a říkáme finanční výsledky každý rok. Nechceme do někoho tlačit něco, co ho nezajímá. Někdo může používat Liftago čistě jako utilitu a čistě jako zdroj práce a nemusí ho to zajímat. A my se spíš snažíme, aby ti, kteří se o to zajímají, se k výsledkům do dostali.

Ivana Karhanová: A když jsme u toho týmu, tak ta část týmu, která je nejvíc vidět, jsou právě řidiči, kteří zanechávají dojem v zákaznících. Jakým způsobem nabíráte řidiče? Máte kontrolu nad tím, jak jsou v souladu s tím, čeho chcete dosáhnout?

Ondřej Krátký: To je vtipná paralela i s náborem do interního týmu, protože já si myslím, a teď kolegové prominou, že jsme velmi mizerný v náboru. Přesto máme super lidi v interním týmu  i v síti řidičů. Je to vlastně spíš o vytváření podmínek pro to, aby těm lidem, kteří jsou pro nás správní, ať už řidiči v síti nebo nebo lidi v týmu, tak aby se jim dařilo, aby tam chtěli zůstat. A naopak, ti co nejsou ti správní, tak aby tam nebyli. Celé Liftago vzniklo se strašně dlouhodobou vizí až do samořiditelných aut. Zároveň ale jsme na tý cestě zjistili, že my nebudeme schopný přilákat žádnou přepravní kapacitu, která by u nás chtěla fungovat, pokud bychom byli byznys, který ji nezaplatí. Řidiči jsou u nás ne proto, že bychom je museli nabírat a měli všude rozvěšený náborový letáky, ale protože si mezi sebou řeknou, že Liftago dává dlouhodobě smysl. A v interním týmu je to o tom, že stejně jak se chováme otevřeně k řidičům a dávám jim prostor se uplatnit a vydělat si, tak v tom interním týmu to není nutně o nejvyšších výdělcích, ale spíš o tom uplatnění. Aby se člověk mohl rozvíjet a ocenil to, že tam nemáme žádný kaziče nálady.

Ivana Karhanová: Když se někdo rozhodne, že chce jezdit pro Liftago, berete každého? V tom dobrém slova smyslu. Jestli to, že ten řidič je s vámi v souladu, řešíte dopředu nebo se vám to vykrystalizuje až časem?

Ondřej Krátký: Základ toho je, nemuset dělat nábor. My jsme historicky měli obrovskou výhodu, že jsme vždycky měli waiting list řidičů, kteří u nás chtěli pracovat. Tím pádem jsme nemuseli tlačit na nábor.

Ivana Karhanová: Zatímco ostatní hledají řidiče, tak vy máte čekačku, kdo pro vás bude moct jezdit?

Ondřej Krátký: Jak byla turbulentní situace s pandemií, tak to bylo malinko jinak. To je potřeba říct. Ale jinak dlouhodobě máme spíš převis zájemců. A to znamená, že najednou jsme spíš závislí na doporučení řidičů, kteří s námi jsou a můžeme si vybírat daleko víc, koho pustíme nebo koho v Liftago udržíme. Protože já myslím, že už samotný princip Liftaga a aukce a konkurence řidičů mezi sebou je vlastně velmi přísný na filtraci těch dobrých. A my v tom systému samotném máme spoustu věcí na hlídání kvality a alertů zákaznického hodnocení. Nechceme, aby dlouhodobě u nás byl řidič, který nereprezentuje ty ostatní.

Ivana Karhanová: Takže řidič, který není v souladu s vašimi hodnotami, se vlastně vyloučí časem sám?

Ondřej Krátký: Občas mu pomůžeme. Jde o to, mít dobře nastavený systém zpětné vazby. Ne každý jede hned v maindsetu, který je vhodný pro Liftago. Máme systém interního screeningu a onboardingu řidičů do sítě. Někdy je on-line, někdy je osobní. Pak máme systém alertů, kde dáváme prostor řidiči poznat standard Liftaga. A buď to akceptuje a pochopí, že i když jsme tržiště, tak to má nějaká pravidla a nějaké mantinely. A když je bude respektovat, tak je to v pohodě. Někdy samozřejmě chybu udělá Liftago, takže si zase vyslechneme spoustu zpětné vazby od řidičů. Většina těch řidičů je po jízdě číslo 1000 šťastná a de facto je vůbec neřešíme, protože dlouhodobě to zafungovalo. A pak je samozřejmě pět procent řidičů, kteří buď zjistí časem, že prostě nejsme služba pro ně, že si oceňují jiný přístup  nebo se chytnou. To je potom na nich.

Ivana Karhanová: Vy jste řekl že někdy nenastoupí s tím správným mindsetem. Jaká je vaše zkušenost? Nakolik se nastavení člověka dá změnit okolním prostředím?

‍Ondřej Krátký: Teď nechci působit, že to malujeme na růžovo, my jsme taky měli historicky spoustu špatných zkušeností a přehmatů a přešlapů. Proč to vlastně říkám. Během pandemie bylo velmi těžké udržet kontrolu, protože všechno bylo na dálku a jinak. To, co říkám, je poučení z těch omylů. Já si myslím, že dost lidí, kteří přichází do systému, který z jejich strany bude nastavený transparentně, má jasné očekávání. Největší chybou z naší strany by bylo nedat to očekávání. Diktát nefunguje. Tady máš pravidla a podle toho se chovej. Lidi musí mít očekávání a ten důvod, proč ty očekávání máme je, aby je respektovali. A jestli je potom někdo nebude respektovat, tak nejsme služba pro něj. Ale řídit očekávání a vysvětlit, proč je máme, aby to nebral jako nějaký stupidní poučky, to je podle mě základ.

Ivana Karhanová: Vy jste před chvílí zmínil termín samořiditelná auta. Počítáte jednou reálně s tím, že se Liftago obejde bez řidičů?

Ondřej Krátký: Jasně, já doufám, že ty řidiči, co tam teď jsou, si vydělají tolik peněz, že ty auta si koupi a budou jim vydělávat. A oni budou někde na pláži:-) Je potřeba říct, že ta technologie se vyvíjí ve fázích a že si myslím, že šikovnej člověk vždycky najde uplatnění a bude ten poslední, kterého nějaký stroj nahradí. Nebo se do té doby naučí něco jiného, aby si zachoval svou přidanou hodnotu. Mně se nelíbí to statické hodnocení světa. Já si přeju, aby robot nahradil to, co není přidaná hodnota člověka a naopak, aby se člověk naučil udělat lepší službu, za kterou bude někdo nadále platit.

Ivana Karhanová: Takže introverti budou jezdit samořiditelnými auty a ti, co si potřebují za jízdy povídat, si budou objednávat taxíka s živým fyzickým řidičem?

Ondřej Krátký: Myslím, že introvert a extrovert značí úplně něco jiného, než naznačujete. Myslím, že to není ochota se bavit. Řidiči často spatřují, že kolikrát někdo, kdo je zjevně introvertní, tak když ho něco zajímá, stejně se zeptá. Takže bych odlišil ochotu nebo zkušenost a schopnost se ptát od té introverce a extroverce. Taky je potřeba říct, že proto se dnes Liftago diverzifikuje do tak obrovské přepravní sítě, která je schopná řešit food a grocery, nebo balíky nebo taxi, protože to dodává obrovskou variabilitu. Řidiči do budoucna budou vozit to, co zrovna bude vhodné. A ne to, co zvládne robot. I předání zásilky z ruky do ruky bude těžké, proto to možná bude poslední věc, co se bude automatizovat.

Ivana Karhanová: Vy teď docela rostete i díky partnerstvím se třetími stranami, kterým nabízíte služby. Nebo se snažíte, aby viděli benefit ve vaší přepravní kapacitě, kterou disponujete. Neklade to ale nároky právě na ten interní tým, aby to všechno udržel v kvalitě, jakou očekáváte?

Ondřej Krátký: Myslím, že to není tak náročné. Udržet ten tým, aby doručovat kvalitu, to je celkem v pohodě. Vždy, když něco děláme poprvé, tak budeme dělat chyby. Ale není to tím, že by ten tým nevěděl, jak dodávat kvalitu nebo jak se na ni zaměřit. Ale je to samozřejmě těžké, protože ta firma se neuvěřitelně rychle rozvíjí a absolvuje některé fáze, které se zároveň překrývají. A samozřejmě lidi se potom ptají: jsme přepravce nebo jsme síť nebo jsme technologie nebo chceme být SaaS (software as a service, pozn. red.) řešení? A já říkám: hele, je to prostě fluidní. Všechno se rozvíjí, dávám jim priority a snažím se, abych byl s co nejvíc lidmi synchronizovaný. Aby mě doplňovali a vysvětlovali dál. Ale vysvětlovat, že ta inovace probíhá rychle a že to za půl roku zase může být o kousíček dál, to je velmi těžké, to máte pravdu.

Ivana Karhanová: Než jsme začali natáčet ten podcast, tak jsme se bavili o poolu řidičů a poolu přepravních služeb nebo přepravních dostupných kapacit. Nakolik je Liftago ještě přepravní službou a na kolik je v podstatě datovou firmou?

Ondřej Krátký: Zajímavá otázka. To bych se spíš zeptal těch partnerů, se kterými spolupracujeme. V síti máme nyní daleko víc řidičů, než co jsem povídal, protože je strašně trapné říkat, kolik tam je řidičů a vědět, že ta síť je zatím využívaná na zlomek své kapacity, protože je prostě příliš nová. A zároveň partneři, s kterými  zkoušíme, jak může vypadat budoucnost logistiky a programovací přepravy, zjišťují, že jsme někdo úplně jiný.  Oni začínají s tím, že Liftago je přepravce. A potom zjišťují, že my nejsme jedna věc, ale že jsme cloudová služba, které zadávají pokyny, co a kde má v tom městě být. Což není způsob, jakým funguje typická logistika. Ta funguje na objednávání kapacity dopředu. A tady vlastně je síť řidičů, která to realizuje, takže mě se to potom strašně těžko popisuje, co jsme a nejsme i našim partnerům.

Ivana Karhanová: A vy sami pracujete i s forcastama nebo ladíte jen tu aktuální poptávku?

Ondřej Krátký: U nás se forcasty moc nedělají, protože my se snažíme motivovat tu síť řidičů, aby byla online, aby měla důvod se zapínat a měla z ní práci a tu odvedla podle nějakých kvalitativních předpokladů. A ten zbytek světa, což je právě ten největší problém, funguje na forcastech a řekne, že se ten svět bude vyvíjet takhle a podle tohoto.

Ivana Karhanová: A pak sněží. Nebo prší.

Ondřej Krátký: Blbé je, že ten přepravní trh i ta poptávka se vyvíjí daleko laciněji, než čekají. A to stávající fungování trhu nedokáže postihnout tu volatilitu a nedokáže se přizpůsobit. A my vlastně potřebujeme a musíme být tou sítí, která vykryje tuto volatilitu a umožní rozvíjet i nové služby, na které by v tom tradičním systému nebyl čas a prostor, protože by kazily to plánování. A my vlastně jsme nástroj, který dodává flexibilitu. Jak jsem začátku mluvil o flexibilitě, tak to je přesně ono. My nemůžeme plánovat a nechceme a ta firma, kdyby takhle začala přemýšlet, tak skončí jako všichni ostatní hráči, který dnes na trhu dělají přepravu.

Ivana Karhanová: Nechybí potom tomu internímu týmu dostatek integrity, aby jasně věděl, co jste, když je takový fluidní organismus?

Ondřej Krátký: Nemyslím si, že chybí, ale myslím, že je potřeba si to neustále vyjasňovat. A je to prostě o tom, že najednou můžeme dělat s partnery, kteří využívají naši síť na jednoduchou přepravu a dalo by se říct, že pro ně jsme vlastně přepravce. Na druhou stranu spolupracujeme s top e-commerce firmami, které nad námi stavěly šest různých dopravců najednou a tam je naprosto jasný, že pro ně jsme spíš platforma, na které si kódují přepravu. Už to není ta role toho přepravce. A vedle toho máme svoje vlastní služby, které fungují na úplně stejné síti a ty ovládáme. A ještě na nich máme zapsanou značku. Myslím si, že je potřeba přepínat, co zrovna děláme na vlastní službě, kterou ovlivňujeme end to end, byť visí na stejné síti přepravců. Nebo zda pracuju pro třetího klienta, který už pochopil, že jsme síť budoucnosti nebo pro někoho, kdo to vůbec nemůže chápat. Pro něj uděláme expresní přepravu a on za půl roku zjistí, že přes nás může distribuovat i svoje obchody nebo síť boxů.

Ivana Karhanová: To, co jste právě popsal, podle mě vyžaduje dost dobrý datový tým. A lidí, kteří umí fakt dobře pracovat s daty, na trhu není úplně přebytek. Kde je berete?

Ondřej Krátký: Já si myslím, že datový tým zrovna máme velmi podhodnocený, ale je to částečně tím, že řada lidí v našich týmech je vlastně datová nebo má schopnost si data pro svoji práci tahat. Že to není tak, že bysme neměli  datový tým. Máme, ale je velmi malý a zrovna se ho chystáme rozšiřovat.

Ivana Karhanová: To, co jste popsal, je v podstatě dost sofistikovaná práce se všemi daty, které se vám musí sbíhat ze spousty různých míst.

Ondřej Krátký: Ale to je možné dělat i bez bůhvíjak velkého datového týmu, protože ten datař se u nás skrývá ve velkém počtu lidí. Takže je to spíš tím mindsetem, aby někdo myslel na to, aby se to spojovalo, aby to fungovalo a zároveň se snažil dohledávat efektivitu procesů a jestli všechno funguje tak  má.

Ivana Karhanová: Kdy jste naposled někoho vyhodil?

Ondřej Krátký: To už je docela doba, 2 nebo 3 roky, protože to bylo neslučitelný s kulturou firmy. Ten člověk dokázal do nějaké míry performovat, ale mně i dalším lidem trvalo pochopit, že ten jeho negativní přínos je daleko větší, než ten pozitivní. Že dokáže nabourat chuť lidí spolupracovat daleko víc, než ve výsledku přinese. A že to nemá smysl. Každý má nějaké plusy a mínusy. Ale pokud ty mínusy převáží a je destruktivní vůči kultuře firmy a způsobuje nedůvěru v rámci týmu, tak musí ven. A tohle byl ten případ.

Ivana Karhanová: Co lidem neodpustíte? Nedostatečný výkon je OK a dá se s ním něco dělat? Ale nesoulad s kulturou je nepřekročitelný?

Ondřej Krátký: Nesoulad s kulturou je neslučitelný s pokračováním. Ale poslední rok, dva, možná déle, se s každým hlavně bavím. A říkám mu očekávání. Primárně se obě strany musí ozvat, když vidí nějaký problém, aby se vůbec dal řešit. A může se stát, že ten problém bude neslučitelný s pokračováním. To je úplně normální. Kolikrát se stane, že člověk chce jít nějakým směrem a firma jiným směrem. A když se to stane, tak si to mají prostě vyříkat a mají se v klidu rozejít. A ne, že to dospěje do konfliktu nebo do nějakého ještě většího pokaženého fungováním týmu apod. Takže za mě to očekávání transparentnosti a vůle ozvat se na na obou stranách, je ten naprostý základ fungování kultury v Liftagu.

Ivana Karhanová: Když byste se měl na škále tradice versus inovace přiklonit k jedné variantě, tak jste pro tradici nebo pro inovaci?

Ondřej Krátký: Já jsem proto, tu tradici tahat se kupředu. Proto Liftago začalo fungovat s licencovanými taxíky, ale plně digitálně a začalo trh modernizovat zvenku a tahat ho do dalšího století nebo tisíciletí. A úplně stejně se chceme snažit s pomocí těch stávajících hráčů tahat svět logistiky do daleko větší flexibility. Nechceme ukazovat, jak jsou ostatní pomalí a jak nejsou digitální. My vidíme, co dnes na tom trhu dokážou a je to obdivuhodný a byl by škoda to kritizovat. Spíš jim můžeme doplňovat jejich schopnosti a něco nového, co oni prostě nestíhají, vyvíjet. Takže je to o tom, dát prostor tomu stávajícímu klasickému fungování a něčím inspirovat a něčím ho doplnit. A spíš se v symbióze tahat dopředu, než říct, tohle je špatný, takto se to dělalo do teď a to nebude  fungovat a my jsme nejlepší. To není styl Liftaga.

Ivana Karhanová: A mezi procesem a zákazníkem se přikláníte k čemu?

Ondřej Krátký: Já myslím, že nejdřív zákazník a potom mix s tím procesem. Aby ten zákazník byl dlouhodobě spokojený, tak nějaký proces je asi potřeba. A možná bych mezi to vložil princip, který je možná ještě silnější než proces. Když má firma hodně silné principy, na který funguje, tak potřebuje míň procesů.

Ivana Karhanová: Vyznáváte spíš formální jednání nebo neformální?

Ondřej Krátký: Já určitě neformální.

Ivana Karhanová: A v týmech podporujete soutěživost anebo spíš týmovost?

Ondřej Krátký: Určitě týmovost.

Ivana Karhanová: A když byste měl vybrat mezi pracovní světem a worklige balancem, tak je vám bližší co?

Ondřej Krátký: Mně se to rozdělení nelíbí. Pro mě je práce zábava a dokážu si udělat prostor na kohokoliv, kdo je mi blízký. Nemám rád to rozdělení, ono to dost často vede k nějakému alibi, jak se vymlouvat, že něco není, jak mělo být. Takže já jsem spíš pro nějaký balanc a spojení těch dvou světů, ale tak, aby to nebo na úkor blízkých a na úkor vztahu.

Ivana Karhanová: A mezi zajímavou odměnou a zajímavou prací je pro vás důležitější ta odměna?

Ondřej Krátký: Stoprocentně ta práce.

Ivana Karhanová: Co podle vás stojí za úspěchem každé firmy?

Ondřej Krátký: My pracujeme se spoustou strašně progresivních firem nebo velmi úspěšných firem. Tak mi to dává vhled do fungování někoho, koho považujeme za úspěšného. Pro mě je měřítko úspěchu dlouhodobost. Je relativně jednodušší vystřelit a pak se stát korporací a nakupovat další firmy a podobně. Ale je o to těžší se udržovat na špici toho úspěchu a neustále reinvestovat.

Ivana Karhanová: Ale vidíte nějaký společný driver, který tam napříklady ty vaše partnery dovede?

Ondřej Krátký: Jo jo, vždycky to je famózní úspěch v jedný části toho podnikání. Typicky vidíme mezi našimi partnery brutálně silné obchodníky, ale oni potom mohou dojíždět na nedostatek kultury. Vidíme inovátory, který dojíždí na nějakou jinou část. A  je těžké to hodnotit, protože samozřejmě si uvědomuju, že my ještě nejsme úspěšní, jsme úplně na začátku, ale je dobré si toho všímat a přizpůsobovat tomu kulturu, protože my se z toho můžeme učit. A můžeme být právě ta firma, která se neustále bude revinventovat.

Ivana Karhanová: Říká Ondřej Krátký, CEO Liftaga. Díky že jste přišel do studia, někdy na slyšenou.

Ondřej Krátký: Díky moc.