Založíte firmu, získáte zahraničního investora, čekáte světlé zítřky a mezinárodní expanzi. Místo toho koukáte na rozloženou firmu, která hrozí zhroucením sama sebe. A tak vykoupíte podíly zpět, abyste to postavili na nohy a definitivně opustili. To je ve zkratce příběh Chytrého Honzy, srovnávače finančních produktů a jeho zakladatele Jiřího Patáka.

Přečtěte si celý podcast jako rozhovor:

Ivana Karhanová: Hostem ve studiu je Jiří Paták, zakladatel Chytrého Honzy. Dobrý den.‍

Jiří Paták: Hezký den.

Ivana Karhanová: Je tohle příběh Chytrého Honzy?

Jiří Paták: Tak když to takhle řeknete ve dvou větách, tak to zní až neuvěřitelně. Ale příběh Chytrého Honzy je hlavně o partičce tenkrát nás mladých hochů, kteří se snažili měnit, jak finanční svět funguje. Do nějaké míry se jim to povedlo, ale hlavně se naučili věci, které vlastně používáme do dneška.

Ivana Karhanová: Jaké byly tehdy, v roce 2008, vaše vize a hodnoty, se kterými jste to stavěl?

Jiří Paták: Já když občas učím seminář tady na Fakultě sociálních věd a vyprávím o fintechu, tak někdy čekám, že už se za mnou jenom spustí ten černobílý němý film, protože už je to někdy tak vzdálená historie, že občas si na to ani nepamatuju. Ale v tom roce 2008, připomeňme si, jsme nebyli zvyklí srovnávat při nakupování ani v e-shopech. Heuréka tenkrát úplně začínala, a když jsme řešili finanční produkty, chodili jsme do té tady pověstné spořitelny na rohu a tam jsme si vzali to, co nám na té přepážce dali.

Takže Chytrý Honza na začátku byl hlavně o tom, naučit lidi zjišťovat, že není jenom jedna alternativa, že si mohou vybírat a že i ten běžný český klient, český člověk je schopen občas přechytračit tu velkou banku, velkou korporaci. A to bylo i v kořenech toho jména Chytrý Honza, protože ten Honza, ten český Honza, který vždycky díky té své chytrosti nakonec vyhrál.

Ivana Karhanová: Za devět let se obrat vyšplhal na bezmála půl miliardy. Musel jste za tu dobu, protože ten rozvoj byl poměrně překotný a růst prostě rychlý, někde z těch původních hodnot, se kterými jste to zakládal, ustoupit?

Jiří Paták: Ty hodnoty dneska zpětně viděno stály na dvou, třech pilířích. První hodnotou byl takový ten náš idealismus, že pomůžeme tomu klientovi a ten klient vyhraje nad tou velkou bankou a velkou pojišťovnou. A ta hodnota zůstala od začátku do konce. Ale ta druhá hodnota, to byla ta totální digitalizace. Myšlenka toho, že když už si dneska koupíte televizi nebo ten rohlík online, tak proč byste si nemohla koupit tu půjčku, hypotéku nebo pojistku online? Tam jsme museli hodně slevovat, protože ten vývoj šel výrazně pomaleji a dodneška vidíme to, že není běžné si všechny finanční produkty sjednávat online. Stále lidé chodí do poboček, stále lidé chodí za finančními poradci, protože holt ty finance jsou trošičku jiný obor.

Ivana Karhanová: Jak se v průběhu toho růstu měnila firemní kultura, pokud se teda měnila? Ale předpokládám, že s počtem lidí jo.

Jiří Paták: Kultura se vždycky mění s dospíváním té firmy. Takže takové to šťastné dětství, kdy tvoříte něco, jste tam od rána do večera, ani tak moc nepočítáte, jestli vám to něco vydělává, jestli jste schopní něco vrátit investorům. Pak se z toho stane ta puberta, kdy se musí začít nastavovat ty pravidla a končí ta absolutní svoboda, až potom ta dospělost, kdy třeba přijde ta globální korporace a chce do vás vstoupit, tak už ta firma logicky musí mít svá pravidla a musí se chovat strukturovaně.

Ivana Karhanová: Vy jste v průběhu koupili také poradenskou firmou Bonnet a najednou vlastně vedle sebe stáli klienti, kteří si mohli vybrat produkt online a poradci, kteří jsou zvyklí s těmi klienty komunikovat one to one. Jak tohle vedle sebe fungovalo?

Jiří Paták: Tak on to nebyl ani tak střet kultur, jako spíš střet civilizací. Já si vzpomínám dodneška, jak jsem byl ten první den v roli nového vlastníka té firmy Bonnet a člověk přišel v sedm ráno s tím, že tam najde ten tým, kteří už tam budou makat jako my ze startupu. A pak bylo čtvrt na deset, ještě tam nikdo nebyl a takové ty dvou, tří hodinové obědy a domů ve čtyři. Takže prvním střetem kultury byly spíš ty týmy, které stály za těmi dvěma firmami, kdy jedna byla řekněme taková už konzervativní, pomalejší a my stále nadšení startupisti na té druhé straně. Ale ano, i ta filozofie byla jiná. My jsme byli přesvědčení, že klienta ani nepotřebujeme vidět, že přijde online a všecko si zařídí sám. A Bonnet byla firma, která se starala o tu obchodní síť, která jednala se zákazníky.

Ivana Karhanová: Jak se vám tohle podařilo nakonec propojit?

Jiří Paták: Já si myslím, že ten tlak na tu inovaci, na takové to nadšení z toho, že ta technologie nakonec nepomáhá jenom klientům, ale pomáhá i tomu týmu, těm poradcům a na konci dne i té bance a té pojišťovně. To byla ta hodnota, díky které jsme to dokázali stmelit. A ukazuje se, že tyhle hybridní modely, to znamená, že máte silnou digitální kompetenci, ale vedle toho i tu fyzickou sílu, ať už pobočky nebo poradce, že to je ten model, který dneska na trhu vyhrává.

Ivana Karhanová: Když byste se na ose tradice-inovace měl někam přiklonit, tak se přikloníte kam?

Jiří Paták: Já jsem tělem i duší konzervativec v mnoha věcech, ale z hlediska byznysu a z hlediska financí jsem totální inovátor. Jsem člověk, který ví, že to bude těžké, ví, že to bude postupovat pomalu, ale je ten, který se snaží i na tom malém českém trhu inovovat.

Ivana Karhanová: Mezi procesem a zákazníkem se přikloníte na kterou stranu?

Jiří Paták: Všichni, kdo chtějí mít dneska úspěšnou firmu, startup a fungovat v technologiích, musí volit zákazníka.

Ivana Karhanová: A mezi formálním a neformálním jednáním se přikláníte kam?

Jiří Paták: Já jsem absolutně neformální člověk, ať už v byznyse, tak v osobním životě. Takže se nedokážu v tomhle změnit, abych byl příliš formální.

Ivana Karhanová: V těch financích vám neformálnost funguje? Protože ten svět je asi konzervativnější než klasický technologický sektor.

Jiří Paták: Býval. Dneska, když jdete na jednání do banky a může to být i ta Spořitelna nebo ta Komerčka nebo ta ČSOB, vlastně velké nadnárodní firmy, tak vás překvapí, jak dneska potkáte lidi v polo tričku. Potkáte tam boarďáky, kteří mluví vaším jazykem, vaším žargonem. Velmi se to změnilo za posledních 5, 10 let.

Ivana Karhanová: Podporujete spíš soutěživost anebo týmovost v rámci firmy?

Jiří Paták: Musíte mít tým založený na soutěživosti, Musíte se na začátku rozhodnout, zda chcete hrát ten okresní přebor nebo druhou ligu nebo první ligu, nebo aspirovat na Ligu mistrů. My jsme tenkrát jak v Chytrém Honzovi, tak nyní v Patronovi si zvolili, že chceme hrát tu první ligu, že chceme hrát i tu Ligu mistrů a celý tým ví, že podle toho musí vypadat ty pravidla, že podle toho musí vypadat ta výkonnost. A holt ne všichni mají na to, aby hráli ten sport na té nejvyšší úrovni. A v tom byznysu to platí dvojnásob.

Ivana Karhanová: To jo, ale když máte v týmu jedince, který vyčnívá, do toho týmu příliš nezapadá, tak je to za vás v pohodě, anebo preferujete kompaktnost toho týmu?

Jiří Paták: Tak opět tady funguje ta paralela s tím sportem. Když máte týmový sport, tak ne všichni jsou ti, kteří dávají góly. Pak máte ty, kteří dokážou v tom krizovém momentu, v té šatně vyvolat toho ducha zpátky a ten tým stmelit a znovu poslat na to hřiště s tím, že pak vyhrajete.

Ivana Karhanová: Mezi prací a work-life balancem se kloníte kam?

Jiří Paták: Já to mám propojené. Pro mě je práce vlastně srdcovka, je to pro mě zároveň koníček a zároveň z hlediska času na dneska mladou rodinu, tak jsem si to vybalancoval tak, že to dokážu spojit.

Ivana Karhanová: A mezi zajímavou odměnou a zajímavou prací je pro vás důležitější co?

Jiří Paták: Já bych tam ještě do toho rovnítko dal vytváření hodnot. To znamená, pokud nemusí za tím být nutně peníze nebo nějaký kapitál, který vytvoříte, ale pokud je tam ta hodnota, tak se vám to vždycky vrátí jak po té finanční stránce, tak potom v té stránce jiné.

Ivana Karhanová: Když se vrátíme zpátky k Chytrému Honzovi, tak vlastně zlomovým okamžikem se stala ve vývoji pravděpodobně změna akcionářské struktury v roce 2016, kdy jste řady akcionářů rozšířili o pojišťovnu Aegon. Co se vlastně tehdy stalo z pohledu vnitřního fungování a jak Vy to vidíte teď, s odstupem 7 let?

Jiří Paták: Troufnu si říct, že každý český startupista sní o tom, že jednou přijde ta velká nadnárodní korporace a vstoupí do jeho společnosti. Takže v tomhle smyslu vždycky na to budu hrdý a vždycky mě tenhle úspěch bude hřát. Na druhou stranu, se vstupem Aegonu přišly mnohé kompromisy, které se ukázaly pro tu firmu jako velmi rizikové. Prvním z nich bylo nešťastné aranžmá, kdy jsme v té firmě byli tři minoritní akcionáři, jeden velký lokální fond, velká nadnárodní korporace a Jirka, Takže podle toho ty karty byly potom rozdány.

Zároveň u té velké korporace nikdy neovlivníte takové ty větší věci. Pokud zafouká vítr na burze někde v Holandsku nebo v jejich případě v New Yorku, tak to, co se potom bude dít, neovlivníte. Aegon se rozhodl v určitý moment pod tlakem svých akcionářů opustit ty nové trhy ve střední a východní Evropě a pak nějaký Chytrý Honza nehraje vůbec roli. Oni rozprodali veškera své aktiva tady ve střední a východní Evropě své konkurenci a odešli. A to samozřejmě na tu firmu má velký vliv. Místo toho, abychom tenkrát expandovali do všech evropských zemí, což bylo v našem plánu, tak najednou řešíte, že máte menšinového akcionáře, který je vlastně mrtvou vahou a který není schopný dělat žádné rozhodnutí, protože čeká na to, co se bude dít v Haagu.

Ivana Karhanová: Na druhou stranu oni ale neměli ani většinu, to znamená, vy jste je mohli přehlasovat?

Jiří Paták: Přitom vstupování investorů samozřejmě jsou určitá pravidla, na kterých se domluvíte. A my jsme ty pravidla měli jasně daná, že musíme se vším souhlasit všichni, když to řeknu jednoduše. Takže když se jeden rozhodne být pasivní, tak s tou firmou nic neuděláte. A pokud jste v odvětví, jako jsou technologie a finance, kde jste závislí na rychlém rozhodování, na pružném rozhodování a najednou se nemůžete rozhodovat nijak, tak to ovlivní vaši pozici na trhu.

Ivana Karhanová: Ve chvíli, kdy jste jednali s Aegonem o vstupu, tak tahle rizika jste si nepřipouštěl? Anebo jste je upozadil pod tím nadšením?

Jiří Paták: Ano, ten můj životní optimismus a idealismus. Viděl jsem jenom to pozitivní na tom spojení. Samozřejmě, člověk byl hrdý na to, že velká korporace si všimla, že i v Česku vzniklo něco, co se dá aplikovat v celosvětovém měřítku. Tak tyhle růžové brýle zastínily veškeré racionální uvažování.

Ivana Karhanová: To byl vlastně moment, kdy se chystala mezinárodní expanze, Vy jste zároveň přestal být CEO firmy a nastoupil místo Vás zahraniční CEO. Jak jste tohle Vy tehdy vnímal ze své osobní pozice?

Jiří Paták: Tak my jsme tenkrát vedli debatu s ostatními akcionáři kudy dál. A jak jsem říkal před chviličkou, fyzická osoba Jirka v debatě versus globální hráč a velký lokální fond úplně svou vizi neprosadila, takže jsem z toho vedení ustoupil. Nechal jsem příležitost jiným a stáhnul jsem se pouze v roli akcionáře, který si řekl: "Fajn, třeba je čas po těch 8 letech ustoupit, protože těch 8 let je docela dlouhá doba a nechám prostor jiným".

Ivana Karhanová: A Vaše ego to vzalo v pohodě?

Jiří Paták: Dneska bych řekl, že ano. Samozřejmě, ego ano, ale srdce bylo pořád ve firmě a pořád bylo nervózní z toho, co se s tou firmou bude dít.

Ivana Karhanová: Za tím negativním vývojem, který potom následoval, stálo zatím jenom rozhodnutí Aegonu se stáhnout, anebo se do toho propsala právě i ta korporátní firemní kultura versus ten Chytrý Honza, který byl asi agilní, nadšený a chtěl růst?

Jiří Paták: Za tím propadem firmy stálo to, že ani jedna z těch tří hodnot, které tam vlastně od začátku byly, ten idealismus, tlak na tu inovaci, pak to byla třeba ta týmovost, tak v ničem z toho se nepokračovalo dál. Najednou se ta firma přestala rozvíjet. Najednou ta firma začala dělat velké personální změny a v podstatě zničila to jádro toho týmu, které tam bylo začátku. A díky tomu se vám to začne potom drobit, začnou odcházet klíčoví lidé, začne vám odcházet obchodní síť a ten duch se vytratí.

Ivana Karhanová: Myslíte, že ta firma by se úplně položila, kdybyste to tehdy nevykoupil zpět?

Jiří Paták: Když jsem to vykupoval zpět, tak zhruba z těch 50 kmenových lidí, kteří tam pracovali, když jsem odcházel v tom prosinci 2017, tak tam snad zbývalo jenom 7 nebo 8. Tak brutálně velká obměna se odehrála a tou poslední kapkou bylo to, že i samotní obchodní partneři, banky, pojišťovny a další se začali obracet na mě s tím, že co s tím teda udělám. Protože z toho premianta, z toho oblíbence na tom trhu se stal renegát a kolovaly vysloveně zvěsti o tom, že i přijdeme o ty klíčové kontrakty, protože ta firma se začala reálně rozpadat.

Ivana Karhanová: Na úrovni Aegonu tohle neměli potřebu vůbec řešit?

Jiří Paták: Tak ono pokud máte akcionáře v Haagu, jehož aktiva jsou možná v sto tisíci násobcích toho Chytrého Honzy, tak ten hlas, který zazníval tady z Čech, protože tady byl i lokální Aegon jako pojišťovna, která se za nás vždycky postavila, tak vlastně náš hlas jednoduše nebyl slyšet a nebyl v tu chvíli důležitý, protože se odehrávaly jiné boje.

Ivana Karhanová: Takže když jste se rozhodli, že to odkoupíte, tak Aegon se stáhnul úplně v pohodě?

Jiří Paták: Vyřešil jsem jim problém, který by holt museli řešit později a výrazně dráž. Aegon na té své investici vydělal. Přesto všechno, že ta firma ztratila významnou část hodnoty, tak Aegon odešel s více penězi, než do firmy investoval. Takže si myslím, že si mohli i vyplatit nějaké bonusy z toho potom ti manažeři.

Ivana Karhanová: To je docela paradoxní, ne? Že v podstatě položíte téměř firmu a odcházíte v plusu.

Jiří Paták: Je to tak, ale stejný osud potkal ostatní aktiva Aegona tady v regionu. Aegon měl velmi silnou vlastní pojišťovnu, třeba na Slovensku, v Čechách, v Polsku a všechny potkal podobný osud jako tady nás.

Ivana Karhanová: Když se na to podíváte teď zpětně s odstupem, co tehdy vidíte jako největší chybu? Nebo možná chyby? Nebo možná sérii chyb, které se jenom řetězily?.

Jiří Paták: Já bych řekl, že pro vstup takto velkého hráče je potřeba dobře odhadnout dospělost té firmy. Chytrý Honza při vstupu Aegonu nebyl dostatečně dospělý, pevný, stabilní na to, aby zvládl vstup takto velkého hráče. Takže pokud bych nějak zázračně v tom roku 2016 mohl to rozhodnutí udělat, tak bych ho odložil a udělal bych ho jiné. Nenechal bych vstoupit tu globální firmou k nám.

Ivana Karhanová: A tu dospělost poměřujete čím? Procesy, stabilitou?

Jiří Paták: Když to ignorujete, tak je to poměrně neznámý terén, pošlapáváte cestu, kde před vámi nikdo nešel. A pokud potom máte, řekněme, kolaborovat s organizací nebo reportovat do organizací, kde i procenta odchylky hrají velkou roli, tak asi v tomhle nejvíc. To znamená, když jste startupista, tak víte, že ten váš Excel, který si vytvoříte, nepřežije v podstatě první 2, 3 měsíce fungování firmy, ať už v dobrém nebo ve zlém. A ta korporace na to není stavěná. Ta korporace jede podle jasných čísel a tabulčiček.

Ivana Karhanová: Jasně, ta za 12 měsíců musí sedět přesně tak, jak jste naplánoval.

Jiří Paták: Tak, přesně tak. A Chytrý Honza v tom stavu nebyl. My jsme byli fajn firma, která tenkrát už měla na české poměry velký obrat, ale stále hodně investovala a stále inovovala a měli jsme si tak 2, 3 roky počkat.

Ivana Karhanová: Vy když jste v roce 2019 celého Chytrého Honzu prodal skupině DRFG, tak jste založil další firmu. Ty původní hodnoty z Chytrého Honzy a ty původní vize tedy s Vámi jdou dál, jenom v jiném projektu?

Jiří Paták: Tak já jsem tenkrát při vedení chytrého Honzy si odkládal do šuplíku věci, takové srdcovky, které mě vždycky bavily, ale holt jsem na ně tenkrát neměl čas. A když jsem v tom roce 2019 se dostal do té komfortní situace, že jsem si mohl dělat, co chtěl, s kým chtěl, jak chtěl, tak jsem si ty věci hezky z toho šuplíku vytáhl a pustil jsem se do nich. Je tam nějaká rodina projektů, do kterých jsem vstoupil jako investor, které mají své týmy a dneska většina z nich pěkně funguje. Pak tam byl jeden projekt, který byl v podobném gardu jako Chytrý Honza. To znamená, stojí na straně spotřebitele. Je to nástroj, který vám umožní rychleji se zorientovat na tom trhu a udělat lepší finanční rozhodnutí a ušetřit peníze.

Ivana Karhanová: To je váš současný Patron GO projekt?

Jiří Paták: To je ten současný Patron GO. Nicméně 15 let poté, co začal vznikat Chytrý Honza, jsme v jiné situaci. Máme jiné technologie, když sledujete tu debatu ohledně umělé inteligence, tak dneska je všechno o datech, o machine learningu a AI a podobně a všechno o mobilní aplikacích. Takže ta naše snaha emancipovat toho spotřebitele je stejně silná, akorát má trošičku jinou podobu a vypadá, že se nám daří.

Ivana Karhanová: Vlastně ty hodnoty, se kterými jste zakládal Chytrého Honzu, tak jste si přenesl i do svého nového projektu?

Jiří Paták: Jen mi chybí trošku toho idealismu a té naivity na tom začátku.

Ivana Karhanová: Tak třeba zase neodstoupíte ve prospěch velkého investora tak brzo a počkáte si, až ta firma bude dospělá.

Jiří Paták: Přesně tak. Budu si velmi dobře rozmýšlet takové kroky.

Ivana Karhanová: Vy jste mi před natáčením říkal, že ten původní tým, který byl kolem Chytrého Honzy, tak vlastně v kontaktu s těmi lidmi jste dodnes. Čemu to přičítáte?

Jiří Paták: Já si myslím, že jsme vytvořili určitého týmového ducha, určitou i kompetenci v tom tlaku na změnu toho finančního světa. A to nadšení a ten skill nám zůstal. A je krásné sledovat, jak někteří kolegové jsou v jiných firmách, ať už to jsou banky, brokeři nebo online hráči a stále se rvou za tu původní myšlenku. A když se někde potkáme, teď jsme se minulý týden viděli na jedné konferenci a byli jsme asi v pěti různých tričkách, tak je to krásné sledovat, jak každý z nás se snaží o to samé akorát dneska v jiném dresu a to je to dědictví toho Chytrého Honzy, na které jsem nejvíc pyšný.

Ivana Karhanová: Myslíte, že klienti jsou dnes, po těch 18 letech poučenější než byli dřív? Nebo jenom se nám vyvinuly technologie, ale vlastně ti klienti zůstávají stejně zranitelní, jak byli?

Jiří Paták: Teď řeknu takovou nepopulární věc. My jsme se všichni od toho roku, já jsem vstoupil na trh 2007/2008, snažili o tzv. finanční gramotnost. On je to buzzword, o kterém se mluví. Teď se mluví o finančním zdraví, vidíme to na billboardech. Ale fakt je ten, že bych naopak řekl, že jsme za těch 15 let zhoupli. Ale nemá to nic společného s inteligencí. Holt těch variant, které máme na rozmyšlení, je mnohem více. Těch produktů je více. Z digitálních platforem, máme dneska neobanky, máme různé digitální hráče, digitální pojišťovny. V investicích to není o tom, že si dám to stavební spoření, ale máme tady krypto, máme tady fyzické zlato, máme tady obchodování na burze, které každý z nás může dělat.

Ivana Karhanová: Spoustu junk bondů na trhu.

Jiří Paták: Přesně tak. Takže ten neomezený výběr a neomezený počet hráčů, i těch zahraničních, kteří tady vstupují, způsobil to, že spotřebitel se rozhoduje výrazně hůř a výrazně dělá více chyb a více drahých chyb, než dělal před patnácti lety.

Ivana Karhanová: Pozorujete u těch velkých hráčů na trhu nějaký posun směrem k tomu klientovi? Mění se ten trh těch velkých firem? Jak přistupují ke klientovi? Nebo pořád je ta jejich kultura hodně zaměřená na to, jak vydělat a co vlastně na druhé straně dělá ten zákazník, ve skutečnosti zas tak důležitý není?

Jiří Paták: Ono platí, že všechny firmy vznikají a umírají na těch hodnotách, které dostaly na tom začátku. A pokud dneska hlavním smyslem většiny těch velkých firem je v podstatě odvádět dividendu někam do Vídně, řekněme, tak to ovlivňuje veškeré rozhodování. Ale abych nebyl nefér. Firmy si uvědomují, že ta digitalizace je nutná. Uvědomují si tlak regulátora, pro kterého je dneska priorita ochrana spotřebitele. A uvědomují si i další závazky, typu ESG. Takže u těchhle velkých firem vidíme minimálně pokrok v tom, že si uvědomily, že tohle jsou témata, která nejsou jenom módou, kterým se musí věnovat.

A musím říct, že za posledních třeba 3, 5 let velmi kvituji i tu lidskou změnu nebo kvalitativně lidskou změnu, která se odehrála v těch velkých firmách. Před 10 lety, když jsem šel do velké banky nebo pojišťovny, tak jsem nedokázal najít člověka, který mluvil stejným jazykem ohledně technologií, dat a financí. Dneska to jsou v podstatě parťáci, za kterými když přijdete, tak se máte o čem bavit a jeden samozřejmě stojí nebo sedí na židli velké korporace a jeden je startupista. Ale máme společná témata a v tomhle se hodně změnilo.

Ivana Karhanová: Říká Jiří Paták, zakladatel Chytrého Honzy a nyní majitel společnosti Patron GO. Díky, že jste přišel do studia, a někdy na slyšenou.

Jiří Paták: Já také děkuji.