Mnohé firmy touží stát se customer-centric organizacemi. Podle výzkumů ale jen 14 % marketérů přiznává, že se reálně soustředí na customer-centric přístup.
Jak jsou na tom ostatní oddělení firem? Ještě hůř. Nenastal čas bouchnout do stolu a zahájit transformaci, stanovit cíle a pustit se do jejich naplnění?
„Customer-centric kultura znamená, že každý člověk ve firmě přemýšlí a řídí své jednání tak, aby pozitivně ovlivňoval zákaznickou zkušenost.”
Pavel Kuhn, managing partner Kogi CON
V těchto firmách zákaznická zkušenost není nahodilým výstupem interakce firmy se zákazníkem. Celá zákaznická zkušenost se zcela záměrně a strategicky promítá do všech procesů napříč celou firmou tak, aby právě pozitivní zákaznická zkušenost firmu jednoznačně odlišovala od ostatních.
Podle společnosti Deloitte jsou customer-centric firmy o 60 % ziskovější než ty, které se na zákazníka nesoustředí.
Zaměstnanci jsou podle svých slov spokojení a rádi ve firmě pracují. To platí dle Mark Lives pro 93 % customer-centric firem. V ostatních firmách to zaměstnanci tvrdí jen ve 20 % případů.
73 % zákazníků uvádí podle PwC zákaznickou zkušenost jako důležitý faktor v nákupním rozhodování.
„Jen několik firem v ČR bere hlas zákazníka skutečně vážně. Za mě je to určitě Rohlík, Alza a Air Bank. Ostatní korporace o tom hodně mluví. Ale jen pár z nich je na dobré cestě a dělají první drobné krůčky.”
Pavel Kuhn, managing patner Kogi CON
Společnosti disponují obrovským množstvím dat. Mnohé jsou jimi dokonce zahlceny. Jenže nevědí, co s nimi. Nebo vědí, ale chybí vzájemně kompatibilní systémy a technologie. Také se jim nedaří sdílet informace napříč různými odděleními.
Je to částečně otázka nízké digitalizace firem, které často různá řešení nakupovaly bez souvislostí, bez vize a jejich digitalizace proto nyní vázne.
Většina firem se tak raději nadále soustředí na produkt nebo na prodej, a customer-centric přístup se čas od času objeví jen náhodou v marketingovém oddělení.
Druhou skupinu problémů najdeme v samotné organizaci a její firemní kultuře. Vedení firmy nepřijalo potřebu mít na zákazníka orientovanou firemní kulturu, samo není v tomto směru lídrem.
To je nejčastější důvod, proč věty, že zákazník není jenom číslo, zůstávají prázdným claimem v reklamě nebo větou povinně visící na firemní nástěnce v kanceláři.
„Customer-centric není soft přístup k řízení firmy. Je to ve skutečnosti velmi tvrdá metrika. Celý byznys se řídí přes zákaznickou zkušenost.”
Pavel Kuhn, managing partner Kogi CON
Proč firmy ve skutečnosti nejsou customer-centric:
Každý zaměstnanec musí mít nastavený customer-centric mindset, musí rozumět zákazníkovi. Musí znát jeho přání, obavy, problémy. A manažeři by měli jít příkladem. Ve svých týmech napříč celou organizací by měli podporovat a rozvíjet potřebné hodnoty.
Zákaznická zkušenost se také musí propsat do KPI a do odměňovací složky zaměstnanců. Nejčastěji se k těmto účelům používá NPS (Net Promoter Score).
Abyste mohli skutečně napříč celou firmou zavádět customer-centric přístup, je třeba zajistit, aby:
Firmy by se měly umět sami na sebe podívat očima zákazníka. Často jsou však zahleděné do sebe. Mapují vnitřní procesy, ale velmi málo z nich je ochotno obětovat energii a čas na to, aby zmapovali pohled zákazníka a určili jeho pains a gains.
Naše zkušenosti z praxe při mapování zákaznické zkušenosti ve firmách jsou v Kogi CON následující:
Příklad:
Podle firmy trvá identifikace zákazníka na call centru příliš dlouho. Z průzkumu, který jsme provedli, ale vyplynulo, že při onboardingu zákazník delší čekání promine, chápe ho jako součást prvotního procesu.
Když ale identifikace trvá dlouho i při všech dalších hovorech, zjišťujeme, že jeho ochota přizpůsobovat se firemním procesům výrazně klesá.
Příklad:
Reklamaci zákazník řeší ojediněle a proto je ochoten tolerovat drobné průtahy či komunikační zmatky nebo nedostatky na straně firmy.
Když ale každý měsíc dostane fakturu a marně hledá QR kód na pohodlné zaplacení, začíná firmu srovnávat s její konkurencí.
Firma nám však tvrdí, že zákazník přece má jak zaplatit. Vůbec není s to vidět, že tyhle dennodenní drobné bolístky postupně plní pohár trpělivosti, který jednou přeteče, a zákazník odejde ke konkurenci.
Klíčové je očekávání zákazníka. Když je proces nad očekáváním, ptáme se: je to skutečně třeba?
Nestačí například čekání na lince o 5 sekund prodloužit a ušetřit za operátora, když doba čekání je výrazně pod očekáváním zákazníka? Nebo tento benefit raději promítneme do komunikace?
Co je naopak pod jeho očekáváním, je třeba napravit.
Příklad:
Hotely Orea
Výši osobního ohodnocení zaměstnanců určuje hodnocení hotelu na serveru booking.com.